Na konci osmdesátých let začalo město realizovat záměr výstavby tzv. památníku osvobození, který měl stát uprostřed tehdejšího náměstí Rudé armády namísto jehlanu s rudou hvězdou. Památník měl tvořit podstavec se sochou ženy s holubicí a několik metrů dlouhá zeď se jmény občanů padlých za druhé světové války.

Protesty proti pomníku. Nevkusný zásah do centra města i způsob, jakým byla občanům oznámena zamýšlená a již částečně zaplacená výstavba památníku (stavba byla schválena dlouho předtím, než o ní byla informována veřejnost), vedly několik občanů k zpochybnění celé akce a vystoupení proti stavbě památníku. Pod hlavičkou Českého svazu ochránců přírody se ve věci angažovali zejména Jan Panc, Jan Zůbek, Jiří Kovařík, kteří v polovině října 1989 vyzvali vedení města k uspořádání debaty ke stavbě památníku. 

Demonstrace v říjnu 1989. Do věci zapojili místní architekty i umělce a v druhé polovině října 1989 uspořádali na rožnovském náměstí demonstraci na protest proti stavbě památníku, jíž se zúčasnily asi tři desítky lidí.

Petiční akce. Zároveň sepsali petici proti výstavbě památníků, kterou pustili do oběhu. Její součástí byl i zákres umístění památníku, aby si občané vytvořili alespoň nějakou představu o jeho podobě. Petici během týdne podepsalo 1392 občanů Rožnova, přičemž asi třetina podpisových archů se „ztratila“.

Pod tlakem těchto akcí vytvořil Městský Národní výbor na náměstí, kde se již konaly přípravné práce pro stavbu nového památníku, jeho maketu. Ta však neodpovídala velikostí ani proporcemi.

Listopadové události roku 1989 přípravu této stavby stavby ukončily a ještě komunistická rada Městského národního výboru X. prosince 1989 přejmenovala náměstí Rudé armády zpět na Masarykovo.